Poprvé v historii aneb Aluna je carevna!!! Co může být více, než vyhrát prestižní fotbalový turnaj v Hamburgu - vrchol podzimní evropské halové sezony? Obhájit titul! A to poté, co by si na nás v průběhu turnaje vsadil málokdo. Možná jen my sami. A zřejmě o tom všem to všechno letos bylo. Ale postupně.
V základní skupině to bylo spíše nic než moc. Výhra, remíza a prohra nakonec znamenaly 2. místo ve skupině s hodně odřenýma koulema. Jen 4 body a nelichotivé skóre 3:4. Tým Friends Prague šel do dalších vyřazovacích bojů s jednoznačně nejhorší statistikou. Ale také s vědomím, že fotbal hrát umí. Poslední duel ve skupině jsme sice prohráli, ale bavili jsme se, hráli dobře a soupeř měl obrovské štěstí. A s odstupem času už víme, že právě tady se začal psát náš pohádkový příběh.
Úvodní čtvrtfinále šokovalo domácí tým a jeho fanoušky. Stejně jako před rokem jsme nastoupili proti Hamburgu, který vyhrál skupinu s 9ti body a skóre 21:2. Jednoznačný favorit z nás ale měl respekt a po loňském propadáku možná i trošku strach. A my byli docela v pohodě. Hrál se výborný fotbal, akce střídala akci, spousta šancí, skvělí brankáři. Nakonec 1:1 a penalty. Domácí borci zasunuli ze tří střel jen 2 krát, my dali všechny tři. A hurá do oblak, placka téměř jistá. Euforie nám vydržela do semifinále. Frankfurt se držel jen půlku zápasu, ve druhé části jsme ale třikrát křičeli gól my, vyhráli jsme 5:2 a nějak jsme nechápali, co se to tu vlastně děje. Po roce opět finále a medaile jistá. Fantazie!
Loni Berlín, letos Stuttgart. Nervy opět jako hrom. Poučeni minulým ročníkem, kdy jsme úvod brutálně zaspali, to tentokrát bylo hodně opatrné. Oboustranně. Soupeř dal gól v půlce zápasu, my ale pár desítek sekund před koncem srovnali. A na řadu opět přišly penalty. Opět střídání brankářů, opět šťastný tah. Martin Lukeš ve třetí sérii musel chytit. A chytil! Pokračovalo se dál. Drama vrcholilo. Němci dali, Zavka s přehledem srovnal. V páté sérii němci nedali a Alešek se mohl zapsat do análů. Přestože ve 2. sérii nedal, zachoval klid a míč uklidil k tyči. Brankář neměl šanci a přišel český výbuch radosti. Celou halou se nesl pokřik: Aluna je carevna - ša la la la laaa!!! A fotbalový prostitut Tony, který loni neuspěl s Berlínem a letos v dresu Stuttgartu, odešel do šatny bez podání ruky. Dobře mu tak.
Poprvé v historii nějaký tým na tomto prestižním turnaji obhájil prvenství. Byla to neskutečná víra v sebe i fotbalovost. Ale také štěstí v té pravé chvíli. Rozhodně jsme mu ale šli naproti. A také neuvěřitelná pohoda v týmu v dobrém i ve zlém. A je pravda, že těch kritických momentů bylo letos mnohem více, než loni. I proto jsme před rokem křičeli Miriam je princezna a letos Aluna je carevna. Večerní vyhlašování vítězů v úžasných místech radnice bylo jedinečným zážitkem.
Je ale jasné, že bez loňského triumfu by ten letošní nebyl tak sladký. Nebylo by totiž co obhajovat a žádný převratný zápis do historie tohoto turnaje by se nekonal. Dík tak patří nejen letošním sedmi statečným, ale i dvěma klukům, co nám titul pomohli vybojovat loni.
video: http://www.youtube.com/watch?v=S30t1v5p_I0&feature=relmfu
fota: https://www.facebook.com/media/set/?set=a.494167473949997.121952.193572610676153&type=3
|
