GAY team vyhrál heterácký fotbalový turnaj

Jak už to tak ve světě chodí, být nováčkem znamená vždycky „vyžrat" tu práci, kterou nechce nikdo dělat :-)

Tím jsme i odpověděl na otázku, proč právě já bych měl být duší povolanou ke spravení zbytku LBGT světa, že naše menšina slavila velké vítězství nad ostatními.

Pamatuji si přesně ještě nyní, jak jsemasi před rokem začal pomalu ale jistě koukat po internetu po nějakých možnostech, kde bych mohl realizovat své sportovní nadšení. Ačkoli hrát fotbal s hetero samci sice zábava je, pořád mi v hlavě tak trochu hlodal ten „červíček" a říkal jsem si, že by bylo fajn si zahrát se „svými". Ne snad proto, že bych se v přítomnosti hetero populace necítil nejlépe, ale přeci jen při diskuzích v šatně o počtech „zklácených" roštěnek, při použití slovníku aládláždič a při jistých narážkách na mě, jsem tak trochuzatoužil po změně.

A tak po poměrně krátkém brouzdání internetem jsem narazil na stránky gay sportu. Tak trochu jsem byl skeptický a zároveň vystrašený. Že prý se mám ozvat nějakému Jirkovi?Přes e-mail to přeci jen bylo takové bezbolestné řešení a tak jsem to risknul. Domluvili jsme se, zašli na volejbal, slovo dalo slovo a já se najednou ocitl na fotbalovém hřišti. Od té doby se to se mnou veze a gay fotbal se stal běžnou součástí mého týdenního rozvrhu. Po sérii odolávání nakonec přišla i ona chvíle, onen den „D". Můj první turnaj.

Konal se v Novém Strašecí (o kterém jsem do té doby ani nevěděl) a jeho hlavním iniciátorem a pořadatelem byl Lukáš Běloušek (děkujeme za pozvání Luky). Naše rozsáhlé pléno rozhodlo, že se do soutěže zapojí dokonce tři kompletní gay týmy - Friends Prague 1, Friends Prague 2 a Luka tým .Doplnili jsme tedy celkový počet účastníků do osmi. Systém byl jednoduchý - dvě skupiny, čtyři mužstva, každý s každým a postupují všichni. Už na začátku bylo jasné, že takový systém může přinést spoustu zajímavých výsledků. Základní skupiny proběhly vcelku v poklidu, vše šlo jako po másle. Bohužel pro nás, narazili jsme na sebe vzájemně už ve čtvrtfinále. Týmy Friends 1 a Friends 2 se utkaly ve čtvrtfinále a co si budeme povídat, náš souboj byl tak trochu v duchu přátelského utkání. Těžko bychom se vzájemně mohli překvapit něčím převratným, tedy vše po stavu 2:2 dospělo až k penaltám. Skvělý výkon Martina Lukeše a pověstná štěstěna posunula do dalších bojů mužstvo první (díky bohu za to, neb jsem i já byl jakousi shodou náhod součástí tohoto týmu) a tedy měli jsme před sebou už jen dva kroky k vysněnému vítězství. V semifinále opět došlo na penalty a scénář se opakoval s jedinou změnou. Tentokrát měli obličej v dlaních domácí, FC Texas Nové Strašecí, kteří skončili na našem štítu v semifinále. Myšlenka na to, že gay tým vyhraje hetero turnaj, už byla velice blízko realitě.

Ve finále jsme se potkali s našimi soupeři ze základní skupiny, které jsme jen těsně porazili 3:2. Tento výsledek sliboval velice těsný boj a všechny přepoklady se záhy naplnili. Po střele Michala z levého křídla a mého jen pojišťujícího dokopnutí do prázdné brány jsme se ujali vedení ve finále. Euforie nám však nevydržela dlouho, neboť náš soupeř se nevzdal a jeho tlak nakonec vedl ke kýženému vyrovnání. Proto nikoho nepřekvapilo, že i do třetice se náš tým ocitl v penaltovém rozstřelu. Tentokrát jsme se mohli spolehnout na chladnou hlavu našich střelců a opět skvělý výkon brankáře, a tak po posledním kopnutí do míče byla historie napsána. V prvním ročníku Turnaje o pohár Texaského šerifa na prvním místě stanul gay tým - tým Friends Prague 1 ve složení Martin Lukeš, Aleš Kopeček, Michal Korejčík, Martin Ocelák, Honza Číhal, Honza Zavadil a Martin Svoboda,nakonec tedy došel až na vrchol. Aby byl úspěch našeho týmu ještě patrnější, cena pro nejlepšího brankáře turnaje šla do rukou Martina Lukeše, který snad odchytal všechny zápasy na turnaji (asi jsme ho měli půjčovat za nějakou platbu v naturáliích a ne zadarmo, ale co na plat...:-)).

Mezi nezapomenutelné zážitky z tohoto turnaje určitě bude patřit téměř boxerské utkání o sedmé místo (což jen podtrhuje to, proč raději hraji s gay kluky, kteří to berou trochu s nadsázkou a chtějí se hlavně bavit, a ne se poprat jako opilci v hospodě), heroický, místy až histerický (nebo naopak?:-) ) řev Laca (ze kterého mi ještě teď běhá mráz po zádech), a můj první úspěch v podobě vítězství, ačkoli tedy to žádný velký výkon z mé strany nebyl. Samozřejmě nejde opomenout ani společné sprchy, kvůli tomu přeci jako správní gayové fotbal hrajeme...:-)

Tedy - jak jsem řekl i na začátku, jednoduše by se dalo říct, že tento zážitek byl nezapomenutelný. Ale to bych nebyl já, kdybych napsal jen jedno slovo. Pokud ještě teď při čtení článku jste jako já před rokem a váháte, jestli má cenu napsat neznámému člověku na e-mail a začít s fotbalem, potom vám rozhodně můžu jen doporučit tak učinit. Kdybych onehdá nesebral odvahu a nevylezl ze své ulity, potom bych nikdy nezažil takové jedinečné chvíle a co hlavně, nikdy bych nepoznal spoustu skvělých lidí, které teď můžu řadit mezi své přátele.

Tedy fotbalu zdar, tomu gay zejména! :-)

Xoxo, Yahoda :-)