Stuttgart, WildWildSouth – 17. března 2007

Příležitostí byl fotbalový turnaj v rámci desátého ročníku sportovních her WildWildSouth.

Devítičlenná výprava si troufala na sestavení dvou družstev po čtyřech hráčích do pole a jednom brankáři, což se záhy ukázalo jako nepříliš šťastná idea. Kdo reprezentoval před dvěma lety na gay a lesbickém mistrovství světa v Kodani, jako by zažíval pověstné déja vu. Ale o tom až později…

Hned na úvod nás zastihla potěšitelná novina: místo plánovaných patnácti se hrací doba zkrátila na dvanáct minut. Ale to už vyběhla na palubovku silná sestava druhého pražského týmu (určitě nejsilnější, jakou kdy toto mužstvo mělo J), aby se utkala se soupeřem z Karlsruhe. Zkušený tým (z Prahy) držel až do samotného závěru cennou bezgólovou remízu, ale neudržel… To když necelých deset sekund před koncem směřovala přihrávka na Qwertika, který se zrovna v tu chvíli rozhodl střídat. Předchozí zvolání rozhodčího: Letzte Minute! nebral osobně, a tím umožnil soupeři odcházet do šatny s rukama vítězně nad hlavou.

Následně si prožil první a poslední chvilku slávy Bořek, když úspěšným zásahem zařídil remízu 1:1 v souboji áčka s domácími. Pak se už jen plně věnoval svému bolavému koleni, a to činil již nepřetržitě do konce turnaje. Kromě vypomáhajícího Thomase, který si ze stuttgartské brány vždy přišel trochu zaběhat do pražské dvojky, tak nastalo všeobecné záplatování obou českých týmů vším, co ještě mohlo aspoň přibližně běhat. Vystoupení přitom nebyla vůbec špatná.

Po očekávaném výsledku vzájemného souboje (2:0 pro áčko, góly: Bořek a Martin L.) následovaly dvě remízy béčka (o jednu se gólově zasloužil svým důrazem Qwertik, který tak odčinil zaváhání z úvodu) a jedna áčka (jak jinak než bezgólová). Přestože oba týmy vstřelily ve svých deseti zápasech dohromady pouhé čtyři branky, áčko čekal díky čtyřbodovému zisku boj o bronzovou medaili. Nejdříve však vyběhli do arény borci z béčka, aby se porvali o konečné páté místo s Hamburkem. Když už se zdálo, že o vítězi rozhodnou pokutové kopy, napřáhl svou nevyzpytatelnou levačku Martin P. a poslední místo putovalo k Severnímu moři. Ve vrcholu sezony, tedy v souboji o třetí příčku, gól skutečně nepadl. Penalty čekaly na každého, tedy i na Pavla T. (shodou okolností autora těchto řádek), který jen vypomáhal z béčka a standardní situace nejsou zdaleka jeho doménou. Proto se na čáru sedmimetrového kopu postavil jako první a co čert nechtěl, poprvé po dvaceti letech překonal z penalty brankáře! Podobně si vedl o chvíli později i Martin L. a Pražané vedli již 2:0, což se nakonec ukázalo jako rozhodující. Poté, co se druhý tým Karlsruhe trefil jen jednou, mohla vypuknout obrovská radost pražského lazaretu, který se dobelhal do cíle jen díky silným morálněvolním vlastnostem. Odměnou mu byl pohár za krásné třetí místo. A tak přestože cesta vlakem zpět trvala stejnou spoustu hodin jako tam, cestovalo se mnohem lépe a radostněji.

Pavel T.